paperbag writer

Težko budu úspěšnější než při včerejším nevydařeným boji s můrou, ale nemůžu jinak. O co jde?

Odpoledne jsem si zas pročítal jednu tlustou bichli o historii Brna -- a zjistil jsem že, zástavba Jižního centra (pro neznalý: území ležící přibližně mezi Hlavním železničním nádražím, Dornychem a Vídeňskou) se plánuje, plánuje, plánuje a… plánuje už od druhý půlky padesátejch let. Magistrát vyhlásil už bůhvíkoli soutěží o nejlepší urbanistický/architektonický řešení, zatím ale na pustině kousíček od centra, kterou projíždí každej, kdo se chce do Brna dostat směrem od Vídně, vyrůstají jen dost chaoticky naplácaný průmyslový a nákupní betonový monstra.

Podíval jsem se na stránky Jižního centra, spadající pod magistrátní web -- a znechutily mě ještě víc, než pohled do dáli z jižních hradeb Petrova.

Přesně takhle nemají vypadat veřejně prospěšný stránky. Kombinace framů, flashovejch animací (který se tváří jako klikací, nedostanete se přes ně ale nikam), javascriptu, textu nesenýho obrázkama (!!!) a minimálních odstupů fotek od textu, dík kterejm mě po půl minutě rozbolely oči, naznačujou, že tenhle sajt dělal kodér, kterýmu pravděpodobně nebylo ani patnáct. Což je u projektu za 20-30 mld. korun pěknej průser.

A informační hodnota? Nulová. Víc jsem se na magistráních stránkách dozvěděl o plastice nahýho chlapečka na kostele Sv. Jakuba -- a to je u projektu za 20-30 mld. korun ještě mnohem, mnohem, mnohem větší průser než nevalidní stránky. To ani nemluvím o poslední aktualizaci, která proběhla před víc jak 13 měsíci…

Takže jsem se nasral, přeťukal jsem email jiznicentrum@brno.cz z obrázku do Outlooku a šel na to:

komu: jiznicentrum@brno.cz
předmět: Stránky Jižního Centra

Dobrý den,

zajímám se o projekt přesunu hl. žel. nádraží a zástavby území zvaného Jižní Centrum Brno. Předpokládal jsem, že magistrátem spravované stránky na adrese www.brno.cz/toCP1250/jiznicentrum/ budou vzhledem k bezprecedentnosti jak finanční, tak urbanistické povahy projektu vyčerpávajícím informačním zdrojem, po jejich pročtení jsem ale velmi "rozlícený".

Informační hodnota stránek je NULOVÁ. Mapky jsou titěrné a nepřehledné, ke všemu ještě uložené jako flash animace, k jejichž prohlédnutí musí mít návštěvník nainstalovaný speciální plug-in do prohlížeče; text je často nesen obrázky, a to navíc bez alternativního popisu, což je jedno z nejhorších webdesignerských faux pas. Nelze se dostat k informacím o jednotlivých variantách projektu, projít si historii urbanistických / architektonických soutěží, které město několikrát vyhlásilo, nedostupný je i časový harmonogram výstavby, ze stránky nevedou odkazy na záznamy hlasování v magistrátu týkající se J.C.B... Ve stínu těchto poznatků už ani fakt, že site nebyl více jak 13 měsíců updatován, nepůsobí ani tak hrozivě, jako spíš komicky. To samé platí o navigaci, která má dezorientační efekt, a navíc odkazy na jednotlivé sekce tvoří prťavé, téměř nečitelné obrázky.

Je ostudou správce stránek, že občan musí důležité informace hledat jinde, než na oficiálním serveru města Brna. Několik kilobytů textu prostě nestačí, jde-li o nejzásadnější zákrok do tváře tohoto velkoměsta za dlouhá desetiletí. Jsem přesvědčený, že je vaší povinností co nejrychleji vše uvést do funkčního a informačně hodnotného stavu.

S pozdravem
Michal Kašpárek

Tak, a teď nezbývá, než čekat, čekat a čekat…

update: čekal jsem jen jednu minutu, a došla mi zpráva, že mail jiznicentrum@brno.cz neexistuje.

Pěním. Vypadá to na spam všem členům zastupitelstva. A příště budu volit zelený…

Začalo to docela nevinně. Seděl jsem v obýváku, po delší době zas poslouchal Hail to the Thief, listoval si knížkou o Brně a popíjel pu-er. Noční prázdninová idylka.

Pak se ta zrůda vyloupla z šera. Můra (?) veliká jako vrabec. Nemám fobii z pavouků, sebeodpornější hmyz považuju za svým způsobem krásný zvířata -- ale z tohohle se mi udělalo zle. Během půl vteřiny jsem byl na chodbě, polejval mě ledovej pot a přemejšlel jsem, co udělám.

V kumbálu jsem našel několik sprejů proti hmyzu -- vybral jsem si dva, který kdyby našli zbrojní inspektoři v Iráku, tak by nebylo o čem vyjednávat. Dal jsem si na hlavu čepici, aby mi ta kreatura nevlítla do vlasů, na oči brejle, kdyby mi chtěla vydrápat oči, a kolem pusy šátek, abych se neudusil.

Takhle nastrojenej jsem pomalu otevřel dveře do obýváku a zjistil jsem, že ta příšera lítá kolem lustru. Obouruč jsem zamířil, a PAL. Nic. Zatímco mě se z tý sračky motala hlava, můra lítala dál. Naordinoval jsem si půlminutovou pauzu a šel na ni znova. Odvážil jsem se až k lustru, a zase -- PAL.

Ten hmyzák (nebo spíš pták?) proti mě vystřelil, a já ještě nikdy nebyl tak rychle zevnitř zamčenej v koupelně, jako dneska v noci. Pět minut jsem se koukal do zrcadla a říkal si, že to dokážu. Su přece chlap, no ne?

Našel jsem ji spát v křesle. Znovu. Pssssssst. A můra začala v křeči lítat po obýváku. Nebyl jsem během jejího boje s chytře namíchanou chemickou sračkou nic platnej, tak jsem zas rychle vypadl a čekal v chodbě.

Parkety byly pokrytý desítkama komárů, malejch můr a mušek, kterejch jsem si pro toho slona nevšiml. Můj nepřítel doklepával v mezeře mezi obývákovou stěnou a zdí. Namířil jsem na ránu z milosti, pak mě ale napadlo něco lepšího.

Zavřel jsem okna i dveře, zhasl, a rozhodl se svůj (už trochu vlažnej) pu-er dopít u sebe v posteli. Můra doteď pravděpodobně křižuje obývák.

Ráno u nás první vstává má sestra… ,-)

Update (14:32): jak si to tak čtu, skoro by se mohlo zdát, že pavouky považuju za hmyz -- kdepak, kdepak, vždyť mám přece gymnaziální vzdělání ;)

Jinak -- ta potvora se v noci pravděpodobně dostala ven, takže dneska spím se zavřeným oknem, v horším případě nespím vůbec.

Omrzel vás váš pětimegapixelovej digiťák? Bojí se vám tatík půjčovat profesionální zrcardlovku? Nebo vám někdo čórl kompakt a nechcete hledat brigádu kvůli novýmu? Vyrobte si foťák z krabice od bot a bude z vás king of the beach!

Čas od času kouknu na stránky KDU-ČSL -- to proto, abych si připomenul, že po světě běhaj i jiný lidi, než květinový děti. Při čtení pár dnů starýho rozhovoru s ministrem zahraničí jsem dost přemejšlel o tom, že bych změnil první místo na svým seznamu přání od letošního Ježíška. Nakonec jsem se ale rozhodl zůstat květinovým dítětem a bloggerem, kterej střílí slovy -- na špinavou práci jsou tu jiní…

Takže, přichází moje oblíbená disciplína: glosování.

Česká republika je v postoji jasná. Lidé v referendu řekli "ano" Evropské unii, tím řekli "ano" i euru, řekli "ano" celému projektu Evropské unie, takže všichni ústavní činitelé podle mého názoru mají reprezentovat tento postoj, tento hlas lidu. To je demokratický hlas většiny našich občanů, takže to je naprosto zřetelné, že se má jít touto cestou..
-- Já jsem odpověděl ANO na otázku Souhlasíte s tím, aby se Česká republika stala podle smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii členským státem Evropské unie? a nemyslím si, že by na jinejch lístcích byl jinej text. Souhlasil jsem s naším přistoupením jako s menším ze dvou zel, stejně jako statisíce ostatních -- to ze mě nedělá eurofetišistu. Jak říká Murphy -- nejhorší jsou analfabeti, kteří se naučili počítat…

Organizace spojených národů potřebuje reformu a zatím se nestalo nic podstatného. Takže nepochybně budeme vždycky se opírat o radu bezpečnosti, ale na druhou stranu, ukázala to i irácká krize, že není možné spoléhat vždy jenom na všechny mechanismy, které jsou v OSN, protože to, že vlastní vojenská operace se v Iráku zvládla, zvládla se rychle a s malými ztrátami, je důkazem toho, že demokratické státy se rozhodly vytvořit ad hoc koalici a učinily to takto a nakonec to respektovala i Organizace spojených národů nebo rada bezpečnosti vydala potom rezoluci 1483, kde vlastně potvrdila správnost toho kroku.
-- Mluvíme oba o tý stejný válce? Tý, která začala v březnu a doteď v ní denně umírají i desítky lidí? Tý, jejichž původní význam (nalezení a zničení zbraní hromadnýho ničení) vyšuměl jak kofola? Tý, o který nikdo, ale nikdo na světě netuší, jak bude pokračovat? Tý, která byla vedena proti smrtelným nebezpečí, který ale pravděpodobně neexistovalo? Takovýhle žblepty bych čekal spíš od ministra zahraničí některý ze zemí Tábora míru po srpnu 1968…

Otázka: A kdyby vám to Jan Kavan nabídl, že se vzdá poslaneckého mandátu a bude chtít být profesionálním diplomatem?
Cyrdova odpověď: No, já nevím, jestli to bude možné, protože já samozřejmě neznám rozhodnutí NBÚ, protože nám ještě nebylo doručeno, respektive to nám musí sdělit pan Kavan, ale vím z novin, že nebyl prověřen a bude podávat odvolání proti tomu rozhodnutí, takže to rozhodnutí není pravomocné. Takže mi nepřísluší to vůbec nějakým způsobem hodnotit, ale pokud by to takto bylo, pokud by nedostal prověrku, tak nemůže být u nás zaměstnán, tudíž nemůže být ani pověřen žádnými úkoly, protože to u nás musí být prověřen kdekdo, naše ministerstvo je přísné.
-- Jak to, že najednou nemůže být zaměstnán na Ministerstvu zahraničí, když ho čtyři roky vedl? No není tohle bordel na druhou? A jak to, že se ministr dozvídá, resp. nedozvídá o rozhodnutích Bezpečnostního úřadu z novin? To je teda m.z. vážně přísný…

Největší průser je v tom, že vzhledem k rozložení sil na politickým spektru v ČR to bez lidovců nikdy nepude… :-(

Pár kamarádů (resp. kamarádek, abych byl genderově korektní), kteří si pravidelně pročítaj tenhle blog, má svý vlastní stránky, několik dalších si je chce udělat -- možná by jim pomohly následující odkazy…

Všechno, co potřebujete znát ke tvorbě dokonalejch stránek (a ještě mnohem víc) najdete na serveru Jak psát web -- jednoduše, přehledně, česky, a je to navíc srozumitelný i pro úplný paka. Skvěle udělaná je taky Příručka moderního webmastera, určená mírně pokročilým až pokročilým (rok na jazykovce se člověku podepíše nejen na angličtině, ale i na češtině…). Prakticky denně aktualizovaný Weblog o tvorbě webu, stejně jako Sova v síti obsahujou spousty odkazů na články skrz na skrz internetem -- i když už je tohle čtení určený spíš profíkům, obyčejnej smrtelník může snadno nahlídnout pod pokličku a leccos se přiučit od kouzelníků. Zajímavej projekt je taky DogmaW4, což je dost užitečný čtení, pokud chcete, aby vaše stránky byly přístupný ze všech myslitelnejch prohlížečů a přístrojů, a aby si je mohli přečíst (resp. poslechnout ze čtečky) lidi s nejrůznějšíma smyslovejma poruchama. No, a všechno kolem (X)HTML a CSS začíná a končí u W3C, což je organizace, která má na starost vývoj většiny technologií, se kterejma se při psaní stránek setkáte.

A Kašpíkovy rady? Zaprvý, ignorujte příručky á la Vytváříme webové stránky i když jsme úplně blbí, který najdete v knihkupectví hned vedle kuchařek. Pokuste se zapomenout snad všechno, co jste kdy slyšeli o HTML (např. to, že v něm můžete nasekat chyb kolik chcete a Internet Explorer si s tím poradí), a najděte si jedno volný odpoledne na pochopení XHTML a CSS -- svý stránky se pak pokuste vytvářet jen takhle, protože 1) ve výsledku vám to ušetří spoustu práce, 2) umožní vám to hotový kouzla se vzhledem vaší homepage, 3) s webem, který byl napsán dobře použitým XHTML a CSS si poradí i prohlížeče v mobilních telefonech a dalších alternativních zařízeních, 4) budete mít (téměř) jistotu, že se vždy a všude vaše stránky zobrazí tak, jak chcete vy, a ne tak, jak chtějí programátoři prohlížečů.

No, a hlavně -- ruce pryč od WYSIWYG editorů. Je to jako řídit auto se zavřenejma očima -- narazíte na prvním čtenáři, kterej má jinej operační systém / prohlížeč, než vy.

Špatná zpráva: tohle všechno bylo jen o (X)HTML kódu. Vzhled a hlavně obsah budete muset vymyslet sami -- a pamatujte na to, že právě tohle je to, co zajímá vaše čtenáře…

Dobrá zpráva: spoustu designů stránek úplně zadarmo najdete na stránce Open Source Web Design -- obvykle je připravovali lidi, kteří maj výše odkazovaný znalosti v malíku, takže vám stačí úplný základy HTML a můžete vesele psát.

Tak Juro, Ondro, Davide, Michale… kdy se dočkáme? ;))

The Rolling Stones měli včera dvě předkapely -- tou první byla lotyšská skupina Brainstorm, hrající melodickej rock, kterej mi připomínal tak trochu The Cranberries, tak trochu U2; u jejich vystoupení jsem se dost bavil -- už proto, že jsem ještě stál dost blízko menšímu pódiu, vysunutýmu do lůna publika (přesně takhle to nazvali v MF Dnes, chvíli mi trvalo, než jsem to správně pochopil…), na kterým se předváděl zpěvák Reynard Cowper -- tihle kluci to dotáhnou daleko, pokud budou mít trochu štěstí…

…zato nikam už to pravděpodobně nedotáhne druhá předkapela -- Olympic. Mám doma jednu jejich desku, Želvu; ta hudba sama o sobě zlá není, dokonce se mi i vcelku líbí, ale… cítil jsem se celou dobu trapně, už kvůli tomu, že Janda, i když bylo zřejmý, že publikum je tvořený převážně cizinci, mluvil jen česky. Mám pocit, že takhle konzervativní kapela, navíc už nějakej ten pátek za svým zenitem, musela zahraničním návštěvníkům dost pokřivit obrázek o český hudbě -- holt maj Olympici asi šikovnějšího manažera, než třeba Mišíkův Etc. Band, když už by měl hrát někdo oldschoolovej; z novejch kapel by na koncert mohli skvěle naladit (třeba) Support Lesbiens, ale teď už je pozdě plakat nad rozlitým mlíkem (resp. pivem)…

(zas abych Olympikům až tak nekřivdil -- pokud vím, v pětašedesátým v Praze maximálně uchvátili Allena Ginsberga…)

Včera jsem měl až do půl desátý večer pocit, že už nemůže bejt hůř. Na Letenskou pláň celý odpoledne pražilo slunce, a jediná možnost občerstvení byla půllitrová lahev Bonaquy za čtyři pětky, kvůli který člověk musel obětovat půlhodinu vystáváním front & tlačením se dost nepřátelsky naladěným davem. Pak se spustila bouřka a všichni si otevřeli deštníky -- takže vůbec nebylo vidět na pódium. Pak Jiří Černý uvedl stručně a rychle Václava Havla. Pak Václav Havel uvedl zdlouhavým projevem plným klišé The Rolling Stones. Ale od tý chvíle už to bylo jen

dokonalý!

Do kolen mě srazil už první akord úvodní písničky Brown Sugar, při kterým nad pódiovou konstrukcí projel přes celý nebe blesk -- kterej odstartoval dvouhodinovou show, plnou tý nejklasičtější rockový muziky, kořeněný opičkama a průpovídkama všech členů kapely, ještě pořád nepatřících do starýho železa… Jagger ani dvě vteřiny nepostál na jednom místě, Richards vařil sóla jednoruč na hmatníku, Wood se se svou kytarou rotoval na barový židličce, úžasná byla i doprovodná zpěvačka Lisa Fischerová, no a když ke konci Stouni hráli mou milovanou Sympathy for the Devil, tak už mi po tvářích vážně tekly slzy jak hrachy.

Můj dík patří pražskejm policajtům -- ochotnejm, milejm, radícím jednoduše a srozumitelně cestu člověku, kterej o svým nepražským původu dá vědět větou su ztracenej, a taky Českejm drahám, protože i když vydržet hodinku na Hlavním nádraží, smrdícím chcankama a posraným skrz naskrz holubama, bylo umění, noční spoj do Brna píchl. Slečna dřímala na sedadle, já koukal z okna a přemejšlel, jestli rockový dědečky ještě někdy uvidím takhle naživo…

Takže, plán je takovej: za půl hoďky do Brna dovalí slečna, o půl jedenáctý ráno nasednem na vlak, v jednu jsme v Práglu, najdem se tam s dalšíma děckama, shlídnem životní koncert, do rána budem bloumat ulicema a vyřvávat buřičský písničky, pak nasednem na další vlak, a vyspaní do růžova přijedem zpátky do Brna.

Jasně, všechno bude zase úplně jinak, to bych přece nebyl já -- ale… těším se, kurevsky se těším…

Možná se divíte, proč 48 hodin před tím, než budou Stouni dávat jako přídavek Satisfaction, poslouchám folk -- prostě jsem dostal chuť zničit zbytek svý dobrý nálady u desek Simona a Garfunkela, zavzpomínat na starý kamarády, lásky, a hlavně dobu, kdy jsem ještě psal básničky…

Paul Simon: I Am A Rock
1966

A winter's day
In a deep and dark December
I am alone
Gazing from my window
To the streets below
On a freshly fallen silent shroud of snow

I am a rock
I am an island

I've built walls
A fortress deep and mighty
That none may penetrate
I have no need of friendship
Friendship causes pain
It's laughter and it's loving I disdain

I am a rock
I am an island

Don't talk of love
Well I've heard the word before
It's sleeping in my memory
I won't disturb the slumber
Of feelings that have died
If I never loved I never would have cried

I am a rock
I am an island

I have my books
And my poetry to protect me
I am shielded in my armor
Hiding in my room
Safe within my womb
I touch no one and no one touches me

I am a rock
I am an island

And a rock feels no pain
And an island never cries

Tahle písnička je už tři roky mou malou hymnou. Pokud si ji párkrát poslechnete, dostanete se mi pod kůži víc, než kdybyste se mnou noc a den hráli na pravdu…

Když vaše vojáky někdo zajme a natočí, a nějaká televize pak ty záběry odvysílá, odporuje to Ženevským konvencím. Když naopak vy necháte dvě mrtvoly velkejch zvířat napospas fotografům, děláte v podstatě dobrou věc. Holt, co je dovoleno Johovi…

V červencovým Reportu vyšel hodně zajímavej článek o Thomu Yorkeovi, frontmanovi kapely Radiohead -- jakejsi dobrák naskenoval a uploadnul na net všechny tři stránky. Má cenu vysvětlovat, že to stojí za přečtení…?

Nedělním odpolednem počínaje mě nenajdete ani na Internetu, ani v Brně, prostě mizím, vypravovat budu po návratu (čtvrtek? ještě se uvidí). Buďte tu hodní a učte se jazyky -- nikdy totiž neškodí umět frázi můžu jíst sklo, neublíží mi ve všech evropských jazycích, zvládnout kdekoli na světě tamní řečí klít ó bože, mám v hlavě sekyru anebo zašeptat cizokrajný princezně miluju tě tak, aby vám rozuměla…

Takže, (nejen) mí svahilsky mluvící přátelé: kwa herini!

Na stránce recenzí najdete Vaškovo zhodnocení festivalu Proti proudu.

…na ulici potkali některou z holek, který běhaj po Česku úplně nahatý?

Tohle měl bejt slavnej den. Zápis na VŠ. Bohužel, nějak jsem si ho neužil -- původně jsem plánoval po jeho konci, v jedenáct hodin, zajít na pivko, jenomže až do čtyř jsem lítal jak pérko tam a zpátky přes půl města kvůli fotce na ISIC (kterej dostanu až v září), heslu do IS, brožurce se studijním programem… taky jsem zjistil, že místo toho, abych byl v neděli konečně u svý slečny, si budu o půlnoci zaškrtávat předměty, o kterejch stejně nic moc pořádně nevím… a to ani nemluvím o tom, že pro studenty mezifakultního studia je všechno trochu jinak…

Kapitola sama pro sebe jsou spolužáci -- až na pár zdravě vypadajících lidí všichni působili dojmem suchopárnejch knihomolů…

Jak jsem tak pendloval po Štatlu, poslouchal jsem Wish You Were Here od Pink Floyd a Amnesiac od Radiohead -- z tý první desky jsem si vzal nadpis dnešního logu, protože mám pocit, že ta písnička je o mně…

Welcome my son, welcome to the machine
Where have you been? It's alright we know where you've been
You've been in the pipeline, filling in time
provided with toys and 'Scouting for Boys'
You bought a guitar to punish your ma
and you didn't like school, and you know you're nobodys fool
So welcome to the machine…

Ale nebudu jen skuhrat. Žurnalistiku a historii filmu jsem si vybral sám -- a i přes totální nechuť dnes ještě třeba jen pohnout prstem si uvědomuju, že běhání po studijních je oproti běhání po úřadech práce slastnej pocit…

Za posledních 10 let jsem nevychytal tak pět dílů Simpsonů. Ten seriál miluju -- kvůli černočernýmu humoru, skrytejm odkazům na klasický filmy / seriály / výroky politiků apod., kvůli postavám jako je šerif Wiggum, Mr. Burns, a hlavně -- Homer Simpson. Nová série, která měla premiéru před půl hodinou, přinesla změnu -- Homera dabuje někdo jinej. Strašně! Kde je ten nakřápnutej hlas typickýho vypatlanýho balíka? S novým dabérem mi žádná Homerova hláška nepřišla legrační, všechny zněly suše jako hlášení školního rozhlasu… už neplatí, že česká verze Simpsonů je po herecký stránce lepší než originál :'-(

Jdu s Tomem na pivo…

Určitě znáte reklamní kampaň Absolut Vodky -- v Absolut Gallery můžete hlasovat pro váš nejoblíbenější plakát „Absolut XYZ“, a zároveň si jich spoustu prohlídnout… a má oblíbená?

Tak se jmenuje článek o mý nejoblíbenější současný kapele, kterej vyšel v Respektu -- doporučuju i lidem, kteří o pětici britskejch zvukokouzelníků nikdy neslyšeli.

Patnáctýho července přišel před dvaceti rokama na svět jeden lamač dívčích srdcí, houmpejdžák, budoucí inženýr ekonomie, borec, kterej mě naučil poslouchat Radiohead, a hlavně skvělej kamoš -- a i když se ten zázrak přírody (tím myslím porod) odehrál v Motolský nemocnici, dneska je z něj Brňák radost pohledět (a že su na baby).

Takže Simbi, znáš to -- zdraví, štěstí, a hlavně... no, to už si povíme dneska večer u piva ,-)

Slyšel jsem pár lidí tvrdit, že za módou vyholování všeho možnýho je marketingový snažení kosmetickejch gigantů, jako je Gillette nebo Wilkinson, uměle vytvářejících klima, ve kterým se chlupy prostě nenosí (doslova i obrazně). Zdá se, že výrobci holících strojků asi podmazávaj už i na Oxfordu -- tamní profesor biologie, Walter Bodmer, totiž přišel s teorií, podle níž byli už od pravěku přitažlivější právě jedinci s řidším ochlupením, který jednoduše znamenalo (a znamená…) míň parazitů, a tudíž trochu pevnější zdraví. Zajímalo by mě, jak se s tímhle vypořádaj pseudofeministky, podle kterejch jsou chlapi, kteřím nejdou bobři pod nos, pedofilové.

(zároveň mám ale strach, že příští léto strávím každej večer půl hoďku v koupelně holením nohou, abych netropil na pláži ostudu… čas, kdy po nás ženský budou chtít to, co my teď po nich, se neúprosně blíží)

Netuším co to vlastně je -- ale aspoň na chvíli jsem uvěřil, že booklet Kid A není, co se nápaditosti, ujetosti a zvrhlosti týče, nepřekonatelnej.

Navečer jsem zašel vypít na vinohradskou louku lahev Býčí krve s Ondrou Holubem -- a byla to paráda, pozorovat nejzajímavější západ Slunce, kterej si v poslední době pamatuju, poslouchat vynikající zprávy o znovusjednocení legendární kapely Vitamíni, plánovat rozjetí vlastního coffeeshopu (to až ti křemílci v Praze pochopí, že když můžete ožralí sundat na tramvajovým ostrůvku autem tři lidi, tak není důvod zakazovat hulení), připravovat vlastní fotoromán, domlouvat se na další ročník Soběšickýho Brtníka, sosat to víno, pokuřovat a... cejtit v každým kousku těla léto...

Červenec se přehoupává do druhý půlky; jsem přejezenej meruněk a v úplným tichu je slyšet, jak si mý játra stěžujou na ty litrový přísuny vína -- ale co, jednou jsem si ty prázdniny po všem tom šprtání na příjmačky zasloužil, tak si je snad můžu pořádně užít…

Asi vám neušlo, že to tu vypadá trochu jinak než dřív -- začal jsem blog spravovat prográmkem EasyBlog, kterej za mě udělá spoustu práce -- a krom toho se postará i o permalinky, dík kterejm může laskavej čtenář linkovat ze svejch stránek nebo ve svejch e-mailech / icq zprávách přímo na konkrétní příspěvěk, ne jenom na celou stránku... taky tu je RSS kanál, kterej vám umožní pročítat si mý příspěvky ve čtečkách zpráv, nejenom v browseru... starou homepage i recenze & rady dívkám najdete v adresáři old, takže se neplaště... a vůbec, serte na net a běžte radši k vodě…