paperbag writer

Můžem!

Nezbývá než poděkovat Liboru Krayzelovi za skvělý blogovací program Easyblog, ve kterém jsem půl roku šmrdlal Paperbaga, a Petru Staníčkovi a Janu Bienovi za Bloxxy, které mi bude (doufám) usnadňovat práci se Satori v Brně. A taky rodičům za narozeninovou doménu, skvělou výchovu, citové zázemí… hm, po dvou dnech ve znamení kódování HTML už blbnu.

Paperbag Writer zůstává tady. Možná přibude ještě jeden příspěvek s tím nejlepším, to zatím nevím. Každopádně odkazy na starší příspěvky měnit nemusíte.

Nekončím s blogováním. Končí jen tenhle weblog. Připadám si, jako kdyby ze mě mluvila nějaká modelka, ale lepší a stručnější vysvětlení mě nenapadá: jsem teď prostě někde jinde, než kde jsem byl, když jsem (s blogováním) začínal. Paperbag (který mými ústy děkuje za projevenou soustrast) byl pokus v hlubinách Swebu. Slanota a mastnota se tu objevovaly jen sporadicky — přitom právě to jsou asi ty chutě, který dělaj z blogu zábavu pro autora i čtenáře.

Počkejte si na SavBr. Zbývá jen pár dní. Doufám.

Zatím hrejte 3D pinec. Sice nevím, proč dostává kompl dvakrát víc bodů než já za úplně to samý, ale aspoň je to napínavější.

Paperbag Writera čeká posledních pár příspěvků; daly by se spočítat na prstech jedný ruky. Tenhle weblog už brzo prodá kravku a ukončí svou pouť blogosférou.

Důvody? Přestávám mít rád svý vlastní dítě. V lichý dny nekoncepčně ostřeluju socanskou vládu, a v ty sudý do nebe vychvaluju desky, filmy a vína, jejichž kvality ocením nejspíš jen já sám. Osmdesát procent návštěvníků se sem — promiňte mi to slovo — sere — vlastně mi ho promíjet nemusíte, pokud nechcete — z vyhledávání obrázkovejch zpráv, referátů a bůh ví čeho všeho. Dvacetiprocentní zdravý jádro je třikrát hlasitější, když pár dnů nic nepíšu, než když sem postnu něco, s čím jsem se patlal celou hodinu. Napíšu–li něco o muzice a filmech, mailbox je plnej pískání, kterým se čtenáři dožadujou příspěvků se zážitkama ze života. Napíšu–li sem něco ze života, pískot mě tlačí zas na úplně jinou stranu… Ani nemluvím o tom, že blog je pěknej časožrout. Kdybych místo psaní Paperbaga cvičil poslední půlrok s činkama, měl bych paži takovou, jaký teď mám stehno.

Takže, přátelé: až to tu skončí a poslední zhasne, na úplně jiným konci Internetu se objeví první příspěvek v SvB. V blogu, do kterýho jestli přibudou tři příspěvky za dva týdny, řeknu si, že bude čas zvolnit. V blogu, kterej bude tak strašně osobitej a čtenářsky nepřístupnej (nedivte se, když autor u Human Traffic právě zjistil, že dokonce i svý generaci rozumí jako koza petrželi), že nebudete namáhat svý RSSčtečky a na Kašpíka, toho milýho vlasatýho kluka, nejspíš zapomenete. Ale jemu to bude šum a fuk. S prvním teplým jarním dnem zahájí svou sezónu výletů po okolí Brna s foťáčkem v jedný kapse a krabičkou startek ve druhý. Časem by možná mohl začít nechávat startky doma a brát místo nich nějaký okouzlující stvoření, to ale zůstane mezi ním a lesem. Když si všimne něčeho mimořádně (pra)zvláštního, postne o tom příspěvek, kterej si nikdo nepřečte — a když už, tak nepochopí. Postne ho jen tak, pro radost z pozorování sdělení, který si poletuje sítí tak bezstarostně, jako kdyby opravdu nehledalo příjemce. A Kašpík si konečně přestane připadat jako dojná blogující kráva.

A jaký máte na jaro program vy všichni mít–o–jednoho–návštěvníka–víc–jsem–v–první–padesátce–toplistu?

(Jen tak na okraj: pokud jsem vám v posledních týdnech o SvB něco říkal, už to asi neplatí. Já vím, jsem hnusnej. Snad jen Maur Auggie má relativně přesný informace.)

(A možná trochu míň na okraj, spíš do středu: svý čtenáře mám samozřejmě rád, i když to tak na pár místech nemuselo vyznít. Ale… pokud jste někdy šli s někým na pivo a zjistili jste, že tomu člověku nemáte co říct, že jste oba z úplně jinýho světa, tak asi víte, jak se cítím, když píšu příspěvky do Paperbaga.)

V červenci jsem do blogu postnul krátký příspěvek s odkazy na obrázky holek, který běhaj po Česku na hatý. Google se si ho nějak oblíbil, takže nějakých pět až deset procent čtenářů se sem dostane přes hledání nah ých buchet na veřejných prostranstvích. Víc než polovina takových návštěv po sobě zanechá ve statistice přístupů značku v podobě top-level domény .mil (armáda). Jen za první tři hodiny dnešního dne tu máme dva vzácné hosty — wccp-cacheout.kuwait.army.mil a gate2.lejeune.usmc.mil…

Vyplývají z toho dvě věci. Zaprvé: kluci šířící v Zálivu ohněm a mečem ideály humanismu, demokracie a výhodných zakázek pro Západ mají stejný potřeby jako my. Zadruhé: nechce se jim utrácet směšných dvacet dolarů za plný přístup k serveru, ze kterého ty fotky jsou..

A to je, myslím, zajímavý.

PS

Pokud mě podezíráte z toho, že jsem tímhle přípěvkem posílil možnost, že vyhledávače budou mít Paperbaga za web o nah ých holkách, koukněte se na zdroják a rozdělení všech zavádějících slovíček do dvou slabik slepených kaskádovými styly. Není to sice sémanticky košer, ale co mám dělat, když chci, abych i pro Google byl o lidech, hudbě, filmu, Brně & dospívání v muže? :-) (ani nemluvím o tom, že tyhle návštěvy přicházejí jen ze zahraničí neznalýho češtiny…)

Prakticky pokaždé, když se zmínim o tom, že pro prohlížení stránek používám Mozillu Firebird, někdo zahlásí poznámku ve stylu a, Pan Alternativa. Ačkoliv už necítím potřebu komukoliv cokoliv z mýho jednání nějak vysvětlovat, dostal jsem chuť na lehce posměšnej seznam věcí, kterými mi Firebird jako uživateli zpříjemňuje práci i relaxaci (a který až bude umět Internet Explorer, tak já budu umět lítat):

• Prohlížení v tabech, samozřejmě. V jednom okně dvacet různých stránek, přepínatelných z praktické lišty. Hlavní panel Windows zůstává pro WinAMP a slovník :-)
• Umí zvětšit / zmenšit text. To zvládne Internet Explorer taky — pokud ale jeho velikost není webdesignerem definovaná v pixelech, což ho, bůhví proč, nějak zhypnotizuje (IE, ne webdesignéra), a což je zároveň případ významnýho počtu webů. Firebirdu to problémy nedělá. Když mě bolí oči, stačí klepnout na ctrl-+ a hned se čte líp.
• Možnost blokování flashe: animace se nespustí, dokud na ní neklepnu myší. Opravdu dlooooouho se mi nestalo, že by mi na první pohled neškodný zpravodajský stránky začaly vyzvánět reklamou na mobilní telefony, nebo byly fungl překrytý ultramegabombastickým logem spořitelny.
• Vyhledávání z okna prohlížeče. Jasně, do IE si můžete nahrát Google Toolbar. V něm ale jedním kliknutím myši nevyberete ze čtyřicítky nejrůznějších vyhledávačů (omezuju se na čtyři — Google, Jyxo, Wikipedia a Internet Movie Database). Až někdy IE bude mít okýnko, do kterýho byste napsali nějaký pojem, jméno nebo letopočet a on vám rovnou vyhodil příslušný encyklopedický heslo, napište mejla, podívám se na to.
• Pokud potřebuju vyhledat na stránce nějaký text, nemusím nejdřív mačkat ctrl-F a pak strávit příjemné okamžiky v sympatickém okénku, z něhož se nedá překliknout zpátky do browseru. Stačí to, co chci najít, prostě přímo napsat na klávesnici. Geniální vynález.
• Stejně tak chytrá fičura je googlovské Zkusím štěstí přímo v adresovém řádku. Řečeno česky: když do řádku s adresou nenapíšete adresu, ale termín / název stránek apod., vygooglí Firebird nejrelevantnější URL a na tu vás přesměruje. Je to praktičtější než automatické doplňování www. a .cz nebo .com — a v 99 % případů zcela přesné.
• Nepadá. A když už se to jednou za čtvrt roku povede shodit (je to verze 0.7, nezapomínejte), nevezme to s sebou celý Windows.
• Pohodlné stahování. Stačí klepnout na odkaz, který vede k spustitelnýmu souboru / videu / čemukoliv, co browser sám neotevře, a už to mám ve složce Dokumenty/My Downloads.
• Můžete JavaScriptům zakázat různý vylomeniny s prohlížečem. Nic mě nemůže mást falešným stavovým řádkem, zvětšovat / zmenšovat okno, otvírat okna nová…
• plus hafo dalších fičur; některé určitě přibudou v dalších verzích a některé si můžete doplnit šikovými pluginy, které si Firebird dokáže nainstalovat prakticky sám.

Aby bylo jasno: nikomu neberu Internet Explorer. Spíš než pan Alternativa bych si ale říkal uživatel, který si umí usnadnit zbytečnou práci a nervy. Dokonce i skutečnost, že některý čuňata, který dělají ostudu opravdovým webdesignérům, píchnou hned na první stránku hlášku á la nepodporovaný prohlížeč, vstup zakázán mě nerozhodí — Firebird je chytřejší; přihlásí se prostě jako Internet Explorer a je to…

Firebird je zadarmo a v češtině, takže pokud máte chuť, nic vám nebrání ho vyzkoušet.

Psí hovno vedle psího hovna. Opravdu vedle, ne kousek od — tak hrozná situace je na trávnících v naší čtvrti. Nebude to trvat dlouho a už nebudou jen vedle sebe, ale jedno na druhým; to pak bude pořádnej sračkodrom a radnice možná začne dumat nad tím, že by měl někdo kontrolovat dodržování čokoládový vyhlášky.

Mám psa. Ten pes má stejný biologický pochody jako jakejkoliv jinej živej tvor. Narozdíl od ostatních pejskařů ale nejsem totální prase, patřící svým myšlením do středověku. Copak je chytnutí bobku přes igeliťák a hození ho do popelnice tak úmorná práce, že místo toho raděj budu nunit ostatní chodit ve sračkách? Ačkoliv nesouhlasím s jakoukoliv formou mučení a týrání trestanců, ty čuňata, který po svým čoklíkovi na zemi nechávaj tak silný bakteriální bomby, bych donutil prožrat se hromádkama až na konec ulice, kde by byli přistiženi. Neuklízení bobků totiž není přestupek proti vyhlášce města, ale zločin na hygienických normách posledních tří set let.

Tak jako si křesťané předhazovaní lvům v posledních chvílích zahřívali duše odříkáváním veršů z bible, mozky nevymytý globkolektivizační propagandou si pod prapory s hesly soudruh Domingo Cavallo nám ukázal cestu rády počtou v rozhovoru s Josefem Šímou, výzkumným pracovníkem Liberálního institutu.

Doufejme, že opravdu brzo Přijde doba pro skutečnou librální reformu (dokument je ve formátu PDF).

Jak vidíme každý den, politici nám neustále svými regulacemi a daněmi škodí v malém. Je to proto, že nechápou, jak může společnost fungovat bez násilí, jak je důležitá tržní koordinace a soukromé vlastnictví pro rozkvět společnosti, jakou úlohu mají ceny, jak důležitá je dělba práce a akumulace kapitálu. Neumím si představit, jakým zázrakem by se tito lidé, kteří páchají neustále zlo ve své vlastní zemi, přeměnili na osvícené vládce, kteří budou rozumět problémům v zemích na druhém konci světa. Napáchají mnohem více škody než užitku.

Při poslechu jazzu na Vltavě (WMA, 48 kbps) celý odpoledne uprátám a větrám. A jak sem otevřeným oknem vane teplej předjarní vzduch vonící deštěm, tak zjišťuju, že je na čase shodit svůj polárnickej čtrnáctidenní plnovous a zas začít nosit hladkou bradu nahoru.

V sedmnácti jsem nechal narůst bradku; když jste první člověk ze třídy, kterýmu rostou vousy, musíte to dát samičkám najevo (tenkrát jsem ještě netušil, že samičky mají rády samečky, kteří nemusejí svou mužnost dávat najevo bradkou, ale to je zase jiná pohádka). Loňský léto jsem svůj širokej loserskej úsměv vylepšil lincolnem. No a od září poprvé po dvou letech zůstalo jenom u kotlet.

Pak přišly mrazy — znáte to, pálí vás tváře, kůže vysychá a loupe se… vyřešil jsem to strništěm, se kterým sice vypadám jako člověk, jehož jediným problémem je sehnat na pivo a startky (ačkoliv, když se nad tím tak zamyslím — asi bych tak měl vypadat, vzhledem k rozložení mých výdajů), ale aspoň jsem si nemusel obmotávat obličej šálou a strašit na poštách ženský za přepážkou.

Příští týden má prý být ke čtrnácti stupňům — nejvyšší čas ze sebe udělat zas člověka. Už proto, že mě čeká série kofola sessions s dlouho neviděnýma kamarádkama.

Snad dnes večer zase neucpu tu trubku pod umyvadlem.

• Jak může ministr, jehož resort funguje tak strašně, že už strašněji ani fungovat nemůže (manželé Stodolovi, Most, porušování dopravních předpisů policisty ve službě), který si plete prevenci s buzerací (Kryštof), a který se dostal nahoru přes záda někoho, komu teď nemůže přijít na jméno (Zeman), nejenže zůstávat ve funkci, ale dokonce pořád být jedním z nejpopulárnějších politiků?
• Jak to, že když v tlupě někomu uprostřed noci vletíte do bytu, těhotný ženský tam rozfašírujete obličej, pořežete jejího muže a rozflákáte vybavení, dostanete podmínku?
• Jak to, že když po netu začnou kolovat něčí nahý fotky, neudělá se skandál z toho, že je někdo ukradl a publikoval, ale toho, že byly pořízeny v jeho kanceláři? (Poměrně racionálním vysvětlením můžou být něčí komplexy z nedostatku svolných kolegyní.) (update: takováhle stylistická chyba! Měl bych se nad sebou konečně zamyslet; pochopitelně, že ten, kdo je čórl, není ten, kdo na nich ukazuje kašpárka. Snad jste chytřejší než já a pochopili jste to správně.)
• Jak to, že Ústavní soud zrušil litomeřickou vyhlášku o zákazu propagace fašismu, nacismu a komunismu ve dnech, kdy Zítko dostal za Mein Kampf tříletou podmínku?
• Svůdná šance na Primě. To je nábuch.